Iva Hadj Moussa je úspěšná česká autorka, která se nebojí jít pod povrch. Ve svých knihách propojuje intimní příběhy s velkými společenskými tématy a přitahuje čtenáře svou upřímností i citlivostí. Loni vydala svůj nejnovější román Těžké duše. V naší produkci si můžete poslechnout její starší titul Havířovina. V rozhovoru jsme se bavili nejen o audioknížkách, ale taky o psaní nebo třeba o jejím podcastu...
Pro čtenáře, kteří se s Vaší tvorbou teprve seznamují - jak byste popsala svůj tvůrčí proces? Máte nějaký rituál, který vám pomáhá se soustředit při psaní? Jak jste se k psaní dostala?
Nejlépe se mi píše ráno a dopoledne, to mám nejvíce tvůrčí i jiné energie. Ráda píšu v kavárnách, doma mě často rozptyluje pes, a taky mezi psaním chodím pravidelně kontrolovat ledničku, jestli se v ní nějakou záhadou neobjevilo něco nového na zub. Při psaní piju hodně kafe. Při druhém hrnku mám pocit, že zvládnu román století, při třetím zjistím, že mám akorát roztřesené ruce a srdce duní jak o závod. Jinak k psaní psaní jsem se dostala přes lásku ke knihám, doma jsme vždycky měli spoustu knih a v naší božetické knihovně, která otevírala každé středeční odpoledne, jsem byla pečená vařená. Jako malá jsem psala básničky, povídky a pohádky, a od čtrnácti do šestnácti let jsem si psala deník. Kdo ví, třeba taky jednou vyjde jako audiokniha...
Co vás inspirovalo k vytvoření vašeho podcastu?
Myslím si, že péče o duševní zdraví dětí i rodičů, výchova a způsoby, jak se vyrovnat s náročnými situacemi v životě rodiny, jsou velmi důležitá témata, která zasluhují ještě více pozornosti. Do podcastu Poslouchej mě si zvu psychology, terapeuty, lektory, mentory, ale i spisovatele, výtvarníky či jiné umělce, kteří naše rozhovory obohacují o nové perspektivy.
Audioknihy jsou v posledních letech stále populárnější. Jaký máte vztah k audioknihám, ať už jako posluchačka, nebo autorka?
Ačkoliv přiznávám, že nejintimnější vztah mám ke klasickým papírovým knihám, audioknihy mají své nesporné a nezaměnitelné kouzlo. Svým způsobem mohou být i sugestivnější a působivější, a dostat se posluchači až pod kůži.
Jaký pocit máte, když slyšíte někoho číst vaši knihu nahlas v audioknižní podobě? Je to pro vás něco nového a vzrušujícího, nebo vás poslech Vašich slov spíše znervózní?
Nervózní nebývám, protože vím, že mé knihy jsou svěřeny do rukou naprostých profesionálů. Takže převažuje těšení, vzrušení a celkově dobrý pocit.
Vnímáte rozdíl v zážitku čtení tištěné knihy versus poslechu audioknihy? Co je podle vás na každém formátu nejlepší?
Kniha se mi líbí sama o sobě. Miluji to, jak rozmanité jsou obálky, jak voní nová kniha, když ji poprvé otevřete, líbí se mi knihy v knihovně, mám ráda, když si knížku otevřu ve vlaku... audiokniha je zase mnohem praktičtější a variabilní v použití: můžete ji poslouchat u mytí nádobí nebo venčení psa. Oba formáty mají svůj půvab. Audioknihy podle mě dokáží povýšit text na novou úroveň právě svým zpracováním, dramaturgií a vybranými herci.
Audioknihy jsou pro některé lidi preferovaným způsobem, jak se dostat k literatuře, zatímco jiní dávají přednost tištěným knihám. Jaký formát preferujete vy osobně, a proč?
Jak už bylo řečeno, asi budu navždy (dokud mi to zrak dovolí) preferovat tištěné knihy, ale audioknihy jsou naprosto plnohodnotnou alternativou a moc jim fandím.
Máte nějaký tip pro herce/narátory, kteří se věnují načítání audioknih coby autorka?
Já myslím, že existuje tolik pozoruhodných herců a hereček, že by bylo nespravedlivé jmenovat jenom některé z nich. Co se týče mě, sahala bych při výběru po méně "notorických" jménech. I ve filmech mám raději herce a herečky, které nevidím v každém druhém snímku. Ráda objevuji nové, neokoukané talenty.
Posloucháte aktuálně nějakou audioknihu? Jakou? Jaký je váš oblíbený žánr?
Nedávno jsem poslouchala Ignis Fatuus od Petry Klabouchové a líbilo se mi Vytržení od Petra Michálka.